< Zpět Vpřed >

Podrobnější popis Děrné pásky

Příklad kódování na 8 stopé děrné pásce.

Dalším paměťovým médiem byla děrná páska. Oproti děrnému štítku měla několik předností. Tak například umožňovala spojení mezi dálnopisy a počítači, spojení mezi různými počítači apod. Další výhodou děrné pásky byla možnost zapisovat informaci libovolné délky, což u děrných štítků nebylo možné.

Děrná páska byla většinou z papíru o síle 0,08 až 0,10 mm. Její šířka byla normalizována a závisela na počtu záznamových stop. Data se na děrnou pásku zaznamenávala děrováním kódových otvorů ve dvojkovém kódu tak, že jednička se realizovala proděrováním pásky a nula neproděrováním, čili se na daném místě s páskou nic nedělalo.

Páska měla obvykle 1 stopu pro vodící otvory a dalších 5 až 8 záznamových stop, do kterých se děrovaly abecední znaky, číslice, speciální a kontrolní symboly. Podobně jako u děrných štítků se jeden znak zakódoval pomocí kombinace kódových otvorů v jednom sloupci pásky. Stopa pro vodicí otvory byla umístěna ve střední části šířky pásky a sloužila k vedení a posuvu pásky, případně ještě k synchronizaci při čtení. Vodicí otvory byly o něco menší, než otvory pro kódování. Obojí otvory měly kruhový tvar.

Pro pětistopou pásku se používaly např. telegrafní kódy CCITT. Mnohem častěji se vsak používaly pásky šesti, sedmi nebo osmistopé, které poskytovaly možnost vyjádřit dostatečný počet znaků bez pomocných přepínacích znaků. Dále také u sedmistopé pásky umožňovala sedmá stopa zavést kontrolu pomocí paritního bitu a osmá stopa u osmistopé pásky dovolovala kódovat pomocné povely. Podélná hustota záznamu u děrné pásky byla 0,4 znaku na 1 mm.

[Příklad kódování na 8 stopé děrné pásce.]